Dezinfekce pitné vody
Dezinfekci vody provádíme za účelem zajištění mikrobiologické nezávadnosti. Používáme metody chemické (chlornan sodný, chlordioxid, ozon atp.) nebo fyzikální (UV záření). Zajistíme tak dezinfekci vody pitné i procesní, pro průmysl, menší i větší provozy.
Prostředky k odstranění bakterií
Spolehlivé odstranění bakteriologické zátěže je prováděno nejčastěji pomocí dávkování vhodného dezinfekčního prostředku na bázi průtoku. Výhodou chemické dezinfekce je její měřitelnost a využití pro rozsáhlejší systémy díky postupnému rozkladu účinných látek. Při dodržení postupu použití jsou bakterie spolehlivě zlikvidovány a není nijak negativně ovlivněna kvalita vody (zdravotní závadnost, zápach, chuť atd.) Výhodou také je, že její funkce je řízená průtokem vody a dezinfekční prostředek je vodou unášen i skrze rozvody, takže likviduje i bakterie v nich usazené. Pro toto řešení je používáno impulsních vodoměrů typové řady GEL.IVLI spojených s dávkovacími čerpadly řady GEL.DOSAMATIC. Dávkovací čerpadla jsou plně ucelený systém, součástí balení je sací ventil s blokací nízké hladiny, vstřikovací tryska se zpětnou klapkou včetně všech spojek a propojovacích hadiček. Při použití dávkovacích čerpadel ze sortimentu IVAR CS je kladen důraz na odolnost materiálu. Proto jsou funkční prvky dávkovacích čerpadel vyrobeny z PVDF materiálů, což zajišťuje jejich patřičnou chemickou a mechanickou odolnost.
 |
Dezinfekce vody chlorem
Tradiční a nejpoužívanější dezinfekcí pitné vody je stále chlór, a to již od roku 1908, kdy se začal ve Spojených státech Amerických poprvé používat k dezinfekci vody v podobě tzv. chlorového vápna. Odtud se postupně rozšířilo jeho používání v plynné a kapalné formě do celého světa. Chlor je vysoce účinný desinfekční prostředek, spolehlivě eliminuje bakterie, viry, organismy i jejich odolnější spory. Je pozoruhodné, že za více jak 100 let působení chloru, nevznikla na tento dezinfekční prostředek žádná jejich rezistence. Pro pitnou vodu se používá kontinuální dávkování o dávce max. 0,3 mg/l volného chlóru, což je dáno vyhláškou MZ č. 252/2004 sb. o pitné vodě. V akutních případech lze použít šoková dezinfekce o dávce cca 4 mg/l po dobu několika málo hodin. Zpravidla je však plně dostačující jen minimální koncentrace volného chloru v upravené vodě (např. 0,15mg/l).
UV lampa
Dalším, masivně se rozšiřujícím způsobem eliminace bakteriální zátěže, je fyzikální úprava používáním sterilizačních UV lamp. Principem funkce UV sterilizátorů je fotochemická reakce s DNA a RNA mikroorganismy, čímž je v podstatě zabráněno jejich dalšímu množení a stávají se patogenní. Účinnost použitím UV lampy však klesá v případě zvýšeného zákalu a barvy vody. S tím souvisí obsah sloučenin železa a manganu v upravované vodě, který zanáší křemennou kyvetu UV výbojky a výrazně tak snižuje dávku UV záření. Při aplikaci UV sterilizátoru je tak nezbytně nutné předřadit filtry mechanických nečistot ideálně do porozity až 5 µm, případně filtraci železa a manganu, vyžaduje-li to situace. Dalším úskalím je, že každý z druhů bakterií, virů a mikroorganismů potřebuje k zaručené eliminaci určitých vlnových délek UV záření. Obecně lze rozdělit UV lampy na monochromatické nízkotlaké s vlnovou délkou emise 253,7 nm (UV-C) a polychromatické střednětlaké UV lampy s vlnovou délkou 185 až 400 nm (UV-C/UV-B/UV-A). U středotlakých lamp je vyžadována menší expozice, ale zařízení jsou energeticky náročnější na provoz. Působení UV-C záření monochromatických nízkotlakých sterilizátorů vyžaduje dávku alespoň 400 J/m2. V případě, že bude dodržen průtok uváděný v technickém listu dané UV lampy, je zajištěna také minimální dávka UV záření pro dosažení požadovaného germicidního účinku. UV lampy jsou energeticky náročnější na provoz a je nutné měnit v pravidelných intervalech UV výbojku, min. však 1x za 8000-9000 hodin nebo 1 rok.
Závěrem
Obě metody řešení mikrobiologické zátěže mají své opodstatnění. Každá technologie má své výhody, nevýhody, a také své zastánce a odpůrce. Odborné články upozorňují především na dopady přílišné chlorace vysokými dávkami chloru. V případě, kdy se jedná o složitější systém rozvodů pitné vody, její akumulaci a výskyt více druhů bakterií je vhodnější použít právě dávkování dezinfekčního přípravku. Pokud se jedná o desinfekci malých sanitárních rozvodů, nebo preventivní zajištění bakteriální zátěže, je naopak vhodné použít UV sterilizátoru.
Radek Potůček
technický manažer IVAR CS spol. s r.o.
